Barokní jezuitské Klatovy 2022

ANOTACE

doc. PhDr. Marie Janečková, CSc.

Barokní chrám jako jeviště, bojiště i útočiště

Tématem příspěvku je stylistická obratnost a výřečnost vybraných kazatelů obohacená prvky nového umění ostrovtipu a konceptu, dále způsoby, kterými se snažili zaujmout auditorium. Chrám, v němž kázali, využívali jako jeviště fiktivních dějů a příběhů, jako bojiště protichůdných argumentů a ke kritice hříchů. Chrám byl i útočištěm pro pokorné, spravedlivé a věrné, ale i pro trpící, váhající a zoufající si.

doc. Mgr. Tomáš Malý, Ph.D.

Ritualizovaný prostor barokního chrámu: korunovace českých a moravských Divotvůrkyň

Rád bych se ve svém referátu zamyslel nad otázkou prostoru ve vztahu k rituálům a jiným akcím, které se odehrávaly v barokních chrámech. Vycházím z toho, že prostor nemusí být pojímán pouze jako pevně daná, „fyzická“ veličina, ale též jako výsledek jednání a vnímání. Jádro referátu tvoří různé příklady ritualizovaného využití chrámového prostoru, zejména pak tři českomoravské korunovace divotvorných Madon ze 30. let 18. století: Svatá Hora u Příbrami, Svatý Kopeček u Olomouce, Brno. V centru pozornosti jsou aspekty liturgické i sociální: například význam korunovačního ritu a jeho vztah k obvyklému liturgickému provozu a k významu jednotlivých chrámových částí (oltáře, kaple); nebo využití chrámu ve vztahu k sociální struktuře dané komunity (možnosti přístupu pro různé skupiny obyvatel). Všechny tyto aspekty směřují pozornost historika vůči vnímání, imaginaci těch, kteří se rituálu účastní.

prof. PhDr. Jiří Mikulec, CSc.

Dům Páně ve „věku rozumu“.
Osvícenské výhrady vůči baroknímu chrámu

Osvícenský katolicismus, který se v habsburské monarchii prosazoval v poslední třetině 18. století, se vymezoval vůči formám a hodnotám náboženského života předchozího období. Osvícenci mimo jiné kritizovali kultovní prostor barokního chrámu a některé praktiky, jež se v něm odehrávaly. Odmítali vše, co neodpovídalo jejich estetickým požadavkům, stejně jako jejich představám o racionálním přístupu k náboženské praxi. Příspěvek seznamuje s takovými výhradami, které zasazuje do širšího myšlenkového kontextu osvícenské „nápravy“ náboženského života, ale i do proudu osvícenských reforem. Hlavním pramenem je zajímavé pojednáni osvícenského publicisty a dramatika Josefa Richtera s názvem Bildergalerie kaholischer Misbräuche (1784). Autor v této knize zachytil řadu kritických pohledů na dění v katolických kostelech a prostřednictvím rytin se pokusil zesměšnit ty aspekty náboženského života, jež neodpovídaly osvícenským hodnotám.

doc. Mgr. Karel Černý, Ph.D.

Ve stínu chrámu? Nová zjištění o postavení přírodních věd a především medicíny v barokních Čechách

Příspěvek se bude zabývat novým pohledem na hodnocení významu české vědy v době barokní. Období od Bílé hory do nástupu Marie Terezie se tradičně v české historiografii nepovažuje za dobu rozkvětu přírodních věd. Toto pojetí vychází za prvé z předpokladu, že katolická cenzura a „odliv mozků“ způsobený rekatolizací musely silně poškodit českou inteligenci. Za druhé pak z názoru, že těžiště dějin vědy v tomto období spočívalo v univerzitách protestantské západní Evropy (například Leidenu) a dále nově vznikajících národních institucích jako byla Královská učená společnost v Londýně.

Příspěvek se pokusí tyto stereotypy narušit odkazem na nedávno objevené skutečnosti o studiu přírodních věd ve střední Evropě. Upozorníme na dostupnost zahraniční odborné literatury v tomto období v Praze. Dále se budeme zabývat dopadem katolické cenzury na studium přírodních věd v této době a ukážeme, že byl daleko menší, než se dosud soudilo. Budeme se také zabývat dobovými rozvrhy lékařské fakulty, abychom demonstrovali, že barokní věda neměla prudérní odpor k pitvám či studiu gynekologie. A nakonec na příkladu počátků očkování vysvětlíme, že se vědecké objevy nemusely odehrávat vždy jen v západoevropských centrech vzdělanosti.

Mgr. Tomáš Havelka, Ph.D.

On jest figura neb obraz kostela a chrámu duchovního, jenž je tělo naše. Chrám jako metafora.

Chrám není v žádném nábožesntví jen místo shromáždění věřících, odjakživa byl chápán jako transcendentní brána spojující stvořený svět a Boží přítomnost. Reprezentoval „střed světa“ a postupně přebíral různé typologické a metaforické realizace: Šalamounova chrámu, nebeského Jeruzaléma, božského kruhu, jehož střed je všude a obvod nikde aj. To vedlo k naplňování různých dispozic. Na druhou stranu jsou ale také v literatuře 17. a 18. století přítomné pozoruhodné postupy, interpretující chrám obráceně, totiž jako antropomorfní metaforu lidského těla, nejvýraznějším způsobem u J. F. Beckovského. Příspěvek se bude zabývat zejména literárními metaforizacemi křesťanského chrámu v uvedených kontextech.

PhDr. Martin Svatoš, CSc.

Řečnictví v jezuitských školách a kázání v jezuitských kostelích v České provincii TJ v 17. a v 18. století

Příspěvek se bude zabývat charakteristikou, druhy, tématy a cíli kázání jakožto slovesného žánru a jeho uplatněním v náboženské praxi jezuitského řádu v českých zemích od doby pobělohorské po zrušení Tovaryšstva v r. 1773, tedy doby postupného upevňování panovnického absolutismu, monopolu katolické církve a konfesionálního vyhrocení. Na samém začátku však se příspěvek bude věnovat řečnickému školení budoucích kazatelů, tj. výuce klasické rétoriky, a poté i duchovního řečnictví na jezuitských školách té doby, díky němuž budoucí kazatelé nabývali řečnických znalostí a komunikačních kompetencí. Dotkne se i proměn humanistické rétoriky, od klasické po nové umění elokvence, které postupně došlo u kazatelů, zvl. u jezuitských kazatelů, velké obliby. Na závěr budou připomenuti nejvýznamnější či nejoblíbenější kazatelé České provincie Tovaryšstva Ježíšova.

PhDr. Petra Oulíková, Ph.D.

Prezentace sv. Františka Xaverského v kontextu výzdoby bočních kaplí v kostelích jezuitského řádu

Mnohé barokní kostely se vyznačují jednotnou koncepcí malířské a sochařské výzdoby, která vychází z patrocinia kostela. Totéž platí i pro menší prostory, boční kaple, jež bývají pojednány jako samostatná prostorová jednotka v rámci celkového sakrálního prostoru. Na několika příkladech bočních kaplí, či bočních oltářů v jezuitských kostelích bude ukázáno, v jakém kontextu je prezentován sv. František Xaverský, jeden ze sloupů Tovaryšstva Ježíšova.

PhDr. Irena Bukačová

Pane, milovala jsem okrasu domu Tvého a místo přebývání slávy Tvé (barokní skvost Manětín)

Sacrum et profanum v pojetí aktivit Marie Gabriely Lažanské–Černínové v Manětíně na počátku 18. století. Kostel Jana Křitele jako místo setkání homo religiosus a homo aulicus. Město, zámek a kostel jako prostory reprezentace rodu. Životní osudy barokní šlechtičny v písemných a ikonografických pramenech.