Křišťálový kříž zdobí refektář jezuitské koleje

Skleněný kříž Vladimíry Tesařové

V minulém týdnu byl v refektáři jezuitské koleje instalován křišťálový kříž vytvořený známou českou sklářskou výtvarnicí Vladimírou Tesařovou. Tím je dokončena výzdoba tohoto krásného barokního sálu, kříž se po staletích vrací do prostor, kde původně byl.

Refektář jezuitské koleje byl rekonstruován péčí a nákladem města Klatovy za přispění Plzeňského kraje. Slavnostně byl otevřen v roce 2019.

V mezidobí se městu podařilo získat refinancování projektu obnovy refektáře z prostředků evropských fondů (integrovaný operační program). Součástí projektu je i expozice, jež zde v severním křídle refektáře vznikne v průběhu letošního roku. V ambitové chodbě bude připomenut stavebně urbanistický vývoj jezuitského komplexu i historie jeho využití. V klubovnách severního křídla bude pamatováno na historii armády, jež v jezuitské koleji působila až do roku 1992. Vzpomeneme všechny jednotky, které zde byly, kombinací klasických výstavních prvků i prvků moderních, audiovizuálních. Doplnění refektáře o kříž s postavou Krista je též součástí expozice.

Věříme, že se nám podaří novou expozici představit klatovské veřejnosti do konce září letošního roku.

Václav Chroust

Cesty k Šumavě

„Mým patronem je svatý Ondřej a jeho podivně posunutý kříž vypovídá i o mém osudu. Do něj vstoupila Šumava a vůbec se neptala. Čtyřicet let jsem se s ní potýkal i spolužil, až z toho vznikla kniha Cesty k Šumavě, kterou bych vám dnes rád představil.“

Tak začal svoje povídání básník a znalec Šumavy Ondřej Fibich. Vzhledem k tomu, že uvedená kniha vznikala skoro čtyřicet let, není to „levné“ čtení. Obsahuje nápady a zážitky, jak se vrátit k tomuto krásnému koutu naší země a chce, aby určité věci neupadly do zapomnění. Mj. autor řekl, že je třeba „mít k Šumavě úctu, ale nechávat jí vlastní prostor, aby nezmizelo její kouzlo“. Zmínil i svoje minulé knihy, např. Nebe studánek, nebo to, co chystá příští rok (knihu o MUDr. Klostermannovi, otci spisovatele Karla Klostermanna). Pro ty, kdož přišli do refektáře klatovské knihovny, to bylo nevšední setkání s autorem, který má Šumavu rád a díky svému osobitému vidění o ní dokáže i zajímavě vyprávět.

Ivan Nikl

ROZHOVOR se Štěpánem Honem

Štěpán Hon *1976

Vystudoval FAMU. Dlouhodobě se věnuje dokumentární, reportážní a portrétní fotografii. V roce 2003 a 2004 působil jako oficiální fotograf prezidenta České republiky. Je spoluautorem dokumentárního filmu Půl čtvrté (ČT, 2008). Dlouhodobě fotografoval postižené lidi v teplické Arkadii. Byl jedním z oficiálních fotografů MFF v Karlových Varech. Na dálném Evropském severu několik let fotografoval závody psích spřežení. V roce 2016 vedl kampaň společnosti ALSA (organizace starající se o postižené amyotrofickou laterální sklerózou), za kterou byl spolu s reklamní agenturou Ogilvy oceněn bronzovou Effie. Ač nepracuje jako fotoreportér, byl několikrát oceněn v rámci soutěže Czech Press Photo (2000, 2001, 2004, 2014). V roce 2014 dostal za své fotografie cenu Výboru dobré vůle Olgy Havlové. Od roku 2014 v rámci rodinných dovolených mimoděk vytváří projekt Náš evropský deník. V roce 2017 začal v rámci Projektu DOMA fotografovat slavné osobnosti ve svých domovech a každý rok vydává stejnojmenný charitativní kalendář. Od roku 2014 je starostou v obci Líský.

Kdy a kde vznikl nápad na charitativní kalendář DOMA?

Velkým impulzem byla spolupráce s organizací ALSA, která přišla kolem roku 2016, tehdy jsem se úplně náhodou přes kamarády potkal s doktorkami z neurologie v Praze, které se zabývaly pacienty s amyotrofickou laterální sklerózou a potřebovaly fotografa, který by občas dokumentoval jejich práci. V rámci kampaně na jejich podporu vznikl i první kalendář.

Osm tváří a jedny ruce

Milan Fiala: Václav Fiala & Vladimír Preclík

Dobrý podvečer, dámy a pánové.

Dovolte mi vás jménem Městské knihovny Klatovy přivítat v chodbě jezuitské koleje na výstavě Vladimíra Preclíka: Osm tváří a jedny ruce.

Jsou v životě člověka události, které jej významně poznamenají. Jednou z takových pro mě bylo seznámení s Václavem Fialou. Od té doby vím, že každý Václavův telefonát mi přinese minuty, hodiny či dny veselé i neuvěřitelné.

Pokračovat ve čtení →

S Ondřejem Fibichem po stopách předků

Klatovské báje, legendy a pověsti dle starých záznamů
podává Ondřej Fibich

Představení knihy proběhne vzhledem ke stávající situaci online, a to konkrétně 22. dubna 2021 v 18.00 hodin na YouTube kanálu Refektáře jezuitské koleje Klatovy, přičemž záznam přenosu bude tamtéž i na stránkách knihovny samozřejmě přístupný i nadále.

Cesty k Šumavě

Dalším počinem z pera pana Fibicha je kniha Cesty k Šumavě. Hrdými partnery projektu vydání této knihy se staly Městské knihovny v Prachaticích a v Klatovech. Kniha se na svých řádcích toulá po šumavských dálavách, nakukuje do slují k šumavským světcům, prorokům i čarodějkám a vypráví jejich téměř zapomenuté příběhy. Naším průvodcem se stane bosonohý Ondřej z Hory. Má dobrosrdečnou duši farářovu a zároveň spiritualitu mystika, s níž umí probouzet zaniklá místa i spící duchy tajemných hor.

Knihu Cesty k Šumavě zakoupíte od června 2021 v síti knihkupců Kosmas nebo na internetu v eshopu kosmas.cz a také v šumavských informačních centrech. V druhé polovině roku pak Ondřej Fibich, jenž knihu psal s přestávkami dlouhých 40 let, představí své pověsti čtenářům a zájemcům v knihovnách. Součástí této knihy bude ručně malovaná mapa výtvarníka Petra Štěpána provádějící zvídavé po zapomenutých šumavských koutech.

Pokračovat ve čtení →