Novinka ke kávě či vínu

Přišli jste na koncert brzy nebo váš doprovod prozatím nedorazil?

Čekání si můžete zkrátit kromě pití chutné kávy či vína i chvilkou kvalitního čtení z nového stojanu s časopisy, který je pro vás připraven u baru refektáře jezuitské koleje. Na výběr budou mimo jiné i periodika Harmonie, Artikl a někdy i Nový prostor.

Užijte si svou chvilku klidu a nalaďte se na kulturní zážitek skrze dobré čtení.

August Förster a co dál?

V Refektáři jezuitské koleje je klavír. Této skutečnosti si mnozí všimli, někteří na něj hledí s obdivem, někteří s hrdostí, někteří rozmrzele (vždyť stál tolik peněz). Těch posledních však naštěstí neustále ubývá, neboť nástroj je to nejen krásný, ale jeho zvuk vybraný přímo do prostředí koleje dokáže pohladit i vzrušením rozbušit srdce.

Klavír byl pořízen na podzim 2020. Volba doby byla možná vhodná, možná nevhodná. Kdo ví. V každém případě několik dnů po jeho instalaci, naladění a představení se kolej na několik měsíců zavřela, protože covid… Znáte to, všichni jsme tuto dobu prožili. Aby Augustu Försterovi nebylo smutno, vznikl on-line projekt Iluminace, který spojil hudbu s uměním výtvarným. Při pohledu na čísla „diváků“ lze říct, že se jednalo a stále jedná o projekt veleúspěšný. Do sálu bychom nikdy tolik diváků nedostali. Ale… Žádný on-line projekt nenahradí živé provedení, kontakt se živými lidmi. V koncertním či divadelním sále, v galerii, na ulici. Vždyť sdílené emoce, které ve vás vyvolá hudba, pohyb, gesto, tah štětce nebo dotek kamene, jsou znásobené.

I proto jsme na letošní rok připravili koncertní cyklus August Förster a jeho ženy, koncerty čtyř mimořádných žen-klavíristek. Na jaře jste měli možnost si poslechnout Kláru Skalkovou, v září vás čeká recitál Sáry Medkové. V říjnu a listopadu pak Augusta Förstera rozezní Silvie BradováLinda Coganová. Přijměte tedy tento text jako pozvánku na podzimní klavírní koncerty, a i na ostatní akce, které v refektáři pořádáme.

A co bude dál? V příštím roce bude August Förster v klatovském jezuitském kolejním refektáři určitě hrát. Věřím, že s diváky, před diváky a pro diváky.

Karel Viták

Text vyšel v Klatovském zpravodaji 9/2022.

Je obecně zřejmým faktem, že z hudebníka nečiní skutečnou uměleckou osobnost jen brilantně zvládnutá technika; je k tomu zapotřebí mnohem více – osobitost, vyzrálost, služba hudbě, touha neustále objevovat, odmítnutí diktátu okolního světa… Zdá se, že mladá česká klavíristka a skladatelka Sára Medková se v tomto ohledu ubírá správným směrem. Jde si vlastní cestou, vytrvale na sobě pracuje a svými schopnostmi stejně jako bezprostředností a výrazovým projevem podněcuje současné skladatele k maximálnímu využití jejího potenciálu. Její repertoár se však neomezuje výhradně na soudobou hudbu; zahrnuje i díla klasická. Spojení Bachových skladeb s díly soudobými tu není jen konfrontací hudby baroka a dneška; je to i ukazatel řady styčných uměleckých momentů, kterými se ve své době zaobíral Bach a kterými se zabývají též současní autoři. Vítězslav Mikeš, dramaturg Filharmonie Brno

Dotazník

Milý respondente, jmenuji se Kristýna Kaderová a jsem studentkou magisterského oboru Humanitní studia na Západočeské univerzitě v Plzni. V rámci předmětu KFI/PRHN Praxe-Projekt se věnuji výzkumu ohledně preferencí současných i budoucích zájemců o kulturní akce pořádané Městskou knihovnou Klatovy.

https://docs.google.com/…/1FAIpQLSeKdqOc02NS2J…/viewform

Věnujte, prosím, přibližně 10-15 minut svého času vyplnění tohoto dotazníku.

Veškeré odpovědi jsou anonymní a budou využity pouze pro zpracování projektu. Sběr dat bude ukončen 30. 9. 2022.

Křišťálový kříž zdobí refektář jezuitské koleje

Skleněný kříž Vladimíry Tesařové

V minulém týdnu byl v refektáři jezuitské koleje instalován křišťálový kříž vytvořený známou českou sklářskou výtvarnicí Vladimírou Tesařovou. Tím je dokončena výzdoba tohoto krásného barokního sálu, kříž se po staletích vrací do prostor, kde původně byl.

Refektář jezuitské koleje byl rekonstruován péčí a nákladem města Klatovy za přispění Plzeňského kraje. Slavnostně byl otevřen v roce 2019.

V mezidobí se městu podařilo získat refinancování projektu obnovy refektáře z prostředků evropských fondů (integrovaný operační program). Součástí projektu je i expozice, jež zde v severním křídle refektáře vznikne v průběhu letošního roku. V ambitové chodbě bude připomenut stavebně urbanistický vývoj jezuitského komplexu i historie jeho využití. V klubovnách severního křídla bude pamatováno na historii armády, jež v jezuitské koleji působila až do roku 1992. Vzpomeneme všechny jednotky, které zde byly, kombinací klasických výstavních prvků i prvků moderních, audiovizuálních. Doplnění refektáře o kříž s postavou Krista je též součástí expozice.

Věříme, že se nám podaří novou expozici představit klatovské veřejnosti do konce září letošního roku.

Václav Chroust

Cesty k Šumavě

„Mým patronem je svatý Ondřej a jeho podivně posunutý kříž vypovídá i o mém osudu. Do něj vstoupila Šumava a vůbec se neptala. Čtyřicet let jsem se s ní potýkal i spolužil, až z toho vznikla kniha Cesty k Šumavě, kterou bych vám dnes rád představil.“

Tak začal svoje povídání básník a znalec Šumavy Ondřej Fibich. Vzhledem k tomu, že uvedená kniha vznikala skoro čtyřicet let, není to „levné“ čtení. Obsahuje nápady a zážitky, jak se vrátit k tomuto krásnému koutu naší země a chce, aby určité věci neupadly do zapomnění. Mj. autor řekl, že je třeba „mít k Šumavě úctu, ale nechávat jí vlastní prostor, aby nezmizelo její kouzlo“. Zmínil i svoje minulé knihy, např. Nebe studánek, nebo to, co chystá příští rok (knihu o MUDr. Klostermannovi, otci spisovatele Karla Klostermanna). Pro ty, kdož přišli do refektáře klatovské knihovny, to bylo nevšední setkání s autorem, který má Šumavu rád a díky svému osobitému vidění o ní dokáže i zajímavě vyprávět.

Ivan Nikl

ROZHOVOR se Štěpánem Honem

Štěpán Hon *1976

Vystudoval FAMU. Dlouhodobě se věnuje dokumentární, reportážní a portrétní fotografii. V roce 2003 a 2004 působil jako oficiální fotograf prezidenta České republiky. Je spoluautorem dokumentárního filmu Půl čtvrté (ČT, 2008). Dlouhodobě fotografoval postižené lidi v teplické Arkadii. Byl jedním z oficiálních fotografů MFF v Karlových Varech. Na dálném Evropském severu několik let fotografoval závody psích spřežení. V roce 2016 vedl kampaň společnosti ALSA (organizace starající se o postižené amyotrofickou laterální sklerózou), za kterou byl spolu s reklamní agenturou Ogilvy oceněn bronzovou Effie. Ač nepracuje jako fotoreportér, byl několikrát oceněn v rámci soutěže Czech Press Photo (2000, 2001, 2004, 2014). V roce 2014 dostal za své fotografie cenu Výboru dobré vůle Olgy Havlové. Od roku 2014 v rámci rodinných dovolených mimoděk vytváří projekt Náš evropský deník. V roce 2017 začal v rámci Projektu DOMA fotografovat slavné osobnosti ve svých domovech a každý rok vydává stejnojmenný charitativní kalendář. Od roku 2014 je starostou v obci Líský.

Kdy a kde vznikl nápad na charitativní kalendář DOMA?

Velkým impulzem byla spolupráce s organizací ALSA, která přišla kolem roku 2016, tehdy jsem se úplně náhodou přes kamarády potkal s doktorkami z neurologie v Praze, které se zabývaly pacienty s amyotrofickou laterální sklerózou a potřebovaly fotografa, který by občas dokumentoval jejich práci. V rámci kampaně na jejich podporu vznikl i první kalendář.

Osm tváří a jedny ruce

Milan Fiala: Václav Fiala & Vladimír Preclík

Dobrý podvečer, dámy a pánové.

Dovolte mi vás jménem Městské knihovny Klatovy přivítat v chodbě jezuitské koleje na výstavě Vladimíra Preclíka: Osm tváří a jedny ruce.

Jsou v životě člověka události, které jej významně poznamenají. Jednou z takových pro mě bylo seznámení s Václavem Fialou. Od té doby vím, že každý Václavův telefonát mi přinese minuty, hodiny či dny veselé i neuvěřitelné.

Pokračovat ve čtení →