Cesty k Šumavě

„Mým patronem je svatý Ondřej a jeho podivně posunutý kříž vypovídá i o mém osudu. Do něj vstoupila Šumava a vůbec se neptala. Čtyřicet let jsem se s ní potýkal i spolužil, až z toho vznikla kniha Cesty k Šumavě, kterou bych vám dnes rád představil.“

Tak začal svoje povídání básník a znalec Šumavy Ondřej Fibich. Vzhledem k tomu, že uvedená kniha vznikala skoro čtyřicet let, není to „levné“ čtení. Obsahuje nápady a zážitky, jak se vrátit k tomuto krásnému koutu naší země a chce, aby určité věci neupadly do zapomnění. Mj. autor řekl, že je třeba „mít k Šumavě úctu, ale nechávat jí vlastní prostor, aby nezmizelo její kouzlo“. Zmínil i svoje minulé knihy, např. Nebe studánek, nebo to, co chystá příští rok (knihu o MUDr. Klostermannovi, otci spisovatele Karla Klostermanna). Pro ty, kdož přišli do refektáře klatovské knihovny, to bylo nevšední setkání s autorem, který má Šumavu rád a díky svému osobitému vidění o ní dokáže i zajímavě vyprávět.

Ivan Nikl

Napsat komentář