Tak se nám to nějak zadrhlo…

Ještě na začátku března nám šla hlava kolem z množství plánovaných, připravovaných i připravených akcí. V půlce měsíce se ale během chvíle všechno změnilo. Každý z nás to prožil po svém. Někdo v karanténě, někdo se potýkal se starostmi o sebe a své blízké, další fungovali v běžném režimu. V každém případě jsme v refektáři odvolali veškeré akce, které měly od půlky března do konce června proběhnout.

Během doby, kdy se do refektáře nedostali diváci a návštěvníci, jsme se stali místem porad, komisí a zasedání, protože právě náš sál byl schopen zajistit prostředí, v němž se jednající nemuseli tísnit, ale mluvili na sebe z bezpečné vzdálenosti dvou metrů.

Blíží se však již doba, kdy i jezuitská kolej bude opět žít hudbou, literaturou, divadlem, zkrátka kulturou. Přestože běžně kulturní sezóna v knihovně končí červnem, letos patrně po nucené přestávce na konci června začne.

sál refektáře připravený na zastupitele